praejiciebatur

  1. terza persona singolare dell'indicativo imperfetto passivo di praejiciō
prae | jĭ | cĭ | ē | bā | tŭr
  • (pronuncia classica) IPA: /prae̯.ji.ki.eːˈbaː.tur/
  • (pronuncia ecclesiastica) IPA: /prɛ.ji.t͡ʃi.eˈba.tur/

vedi praejiciō